OSN a reminiscence na Rwandu

Tento článek se snaží přiblížit roli OSN v současné uprchlické krizi a situaci na Blízkém východě. Je to již jedenáct let od brutální genocidy ve Rwandě, kdy během sto dní zahynulo ve Rwandě více než milion lidí...

Pro okolní africké státy to znamenalo značnou uprchlickou krizi a důsledky ve společnosti budou ve Rwandě přetrvávat navždy. Avšak jak vidíme v posledních měsících, OSN je stále jen spolkem řečníků.
Při současné situaci v Sýrii, Iráku, Jemenu i Nigérii se jasně ukazuje, jakou formou pracuje OSN a jakých dosahuje výsledků. Po genocidě ve Rwandě jsme od řečnického pultíku OSN mohli slyšet spoustu plamenných projevů, které radu OSN kritizovali a noví představité Rady bezpečnosti, což je orgán, který má udržovat světový mír a bránit genocidám na civilním obyvatelstvu, se bili v prsa, že podobnou situaci již nikdy nedopustí.
Jenže zlo, které páchá Islámský stát v Sýrii a Iráku, potažmo Boko Haram v Nigérii je přesně tím typem násilí na civilním obyvatelstvu, které by OSN mělo potlačovat. A nikoliv silou slova, ale silou vojenskou. Samozřejmě, že zde narážíme na problematiku absence silné mezinárodní vojenské síly, která by byla po udělení mandátu ze strany Rady bezpečnosti schopna efektivně zasáhnout.
Svět se tedy opět bipolarizuje na prozápadní a provýchodní sféru vlivu, dochází ke vzájemnému osočování USA a Ruské federace v problematice intervencí do suverénních regionů. Zároveň můžeme sledovat nerozhodnost a nejednotnost Evropské unie, která se marně snaží získat roli třetího světového hráče. OSN jako na běžícím páse vydává zprávy a počtech uprchlíků, o počtech obětí, o porušování lidských práv a dalších přečinech. Otázkou je, zda je tato organizace v dnešní podobě potřebná, když nedokáže plnit svou základní a primární existenční funkci.
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíkyv minulých měsících informoval, že se dlouhodobě nedaří zajistit finance pro podporu uprchlíků, kteří při válce v Sýrii přišli o domov.Celkem mimo své domovy pobývá již více než 8 milionů Syřanů, před válkou měla Sýrie 22 milionů obyvatel.
V prvních letech války se spousta uprchlíků přesunula do okolních států, avšak okolní státy se ocitli pod takovým přívalem uprchlíků, že nemohli situaci ustát a ze světa k nim dorazila pouze čtvrtina financí, která byla potřebná pro zajištění základních potřeb uprchlíků. Bavíme se zde o takových věcech, jako je jídlo, přístup ke vzdělání a střecha nad hlavou.
Můžeme v panice sledovat příval Syřanů do Evropy, ale nemuselo k tomu dojít, kdyby se nezhroutil systém financování uprchlických táborů v okolních zemích. Evropa teď zaplatí mnohem větší daň, než bylo nutné.
Osobně si myslím, že OSN se ze Rwandy nepoučila a v roli světového policisty opět zklamala. Pro mne osobně získává tato zkratka další význam: Organizace Společné Nečinnosti.
A co myslíte vy? Je možné, aby OSN plnila svou práci, nebo bude i nadále pouhým diplomatickým bojištěm? Závěrem se omlouvám příznivcům pana Konvičky, že v textu nenalezli oporu pro "svou věc" a také nadšeným fanouškům imigrantů, že neopěvuji obohacení naší kultury. Nemám rád zjednodušené pohledy na věc. Tato problematika zasluhuje konstruktivní přístup, který bude pracovat se vzniklou situací ze všech směrů, kulturních, ekonomických, politických i sociologických.
Naší touhou by měla být celosvětová cesta k míru. Tím nemyslím utopistickou představu růžového světa s jednorožci, ale společnou mezinárodní politiku, která by minimalizovala utrpení související s těmito válkami.